Blog o psaní

Jiří Brossmann: Zákony silnějšího

Příběh Ohaře, samotáře bez iluzí, kterej se toulá Městem (kdysi Prahou – teď z ní zbyly jenom trosky) a živí se hledáním lidí – mimo jiný i těch, se kterýma má samozvanej sadistickej vládce města Major nevyřízený účty.

Mínus:

Ústřední Ohařův cíl, a tedy námět celýho příběhu, se poprvý vyloupne až v jedný třetině knihy. Důsledkem je, že člověk prvních skoro padesát stran ze sto osmdesáti vlastně neví, o co půjde. Nechápejte mě špatně – ten začátek není špatnej. Je v něm spousta akce, vytváří se základní atmosféra (dost tragická a pochmurná) a představujou důležitý postavy. Ale nechat čtenáře toulat se jen tak bez cíle skoro celou první třetinu příběhu je na můj vkus trochu moc dlouho.

Plus:

Jednoznačně mistrovská charakteristika postav – alespoň podle mýho názoru Například na takovýho Kyklopa (a jeho monolog na téma „Jak přežít bez jídla v troskách domu dva a půl měsíce“) nezapomenete dlouho a dost možná se vám o něm bude zdát. Nějaká sladká noční můra.

Zajímavost:

Absence ženskýho elementu. Roztomilá, ale bezduchá sexy devatenáctka, do který se zamiluje hlavní hrdina, feťačka s drobnym účelovym štěkem a „tělo“, po kterým Ohař pátrá, se doopravdy počítat nedaj. Zkrátka tahle historie je od první do poslední stránky důsledně laděná jako příběh o drsným životě drsnýho chlapa v drsným světě a jakejkoli prvek ženskosti by základní náladu nejspíš totálně rozhodil.

Doporučuju:

Milovníkům akčních příběhů z postkatastro­fickejch světů, který maj dost silnej žaludek na nechutný scény líčený s velkou nápaditostí.

Vydali loni v Nakladatelství Jiří Vlček – Wolf Publishing