Blog o psaní

Hubnutí V.

Anžto se mi Honza postaral o reklamu (dík!), rozhodla jsem se sepsat další díl seriálu na oblíbené téma.

Tentokrát se pustím do boje a začnu válečným pokřikem číslo jedna:

1. SMRT DIETÁM!

Pravda, nechci jim tak úplně křivdit. Jsou diety, které mají své opodstatnění. Například mojí kamarádce kdysi ošklivě onemocněla játra, takže se několik měsíců směla živit jenom jablky, mrkví, rýží a starými houskami. Jasně, tohle skutečně JE extrémní případ. Jenže stejně tak jsou extrémní skoro všechny diety, které se vyskytují v populárních časopisech. Je jedno, jestli vám doporučují krmit se celý týden salátem a vajíčky nebo vypadají na první pohled vyváženě, pestře a rozumě. Postrádají jeden zásadní moment: totiž VÁS. Je možné, že se vám nějakou neuvěřitelnou osudovou shodou okolností podaří jednoho dne narazit na veřejně dostupnou dietu, která vám bude do puntíku sedět. Ale velké šance vám nedávám.

Důvod je prostý, milý Watsone! Například já odmalička nesnáším růžičkovou kapustu a rozhodně nemusím zelí. Taky mám potíže se štítnou žlázou. Nikdy mě nenapadlo dávat tyhle dvě věci do souvislosti, tedy dokud jsem se v jedné chytré knížce nedočetla, že růžičková kapusta a zelí obsahují látky, které brání vstřebávání jódu. A jód je to, co potřebuje ke správnému fungování právě štítná žláza.

Jestli na celém světě existuje někdo, kdo ví, co máte jíst, jste to VY. Váš organismus, vaše orgány, váš mozek.

Populární diety jsou jenom taková legrace. Neberte je vážně. Když budete mít náladu na dobrodružství, klidně si střihněte pár dní nějakého toho předkresleného jídelníčku, ale berte to jako hru. Experiment. A vyhodnocujte. Co vám dělá dobře a co ne. U čeho rádi zůstanete a co s ještě větší chutí opustíte. Není vaší povinností diety dodržovat. Ani náhodou!

Jen tak pro zajímavost, abyste viděli, jak takové naslouchání sobě sama v praxi vypadá: momentálně žiju nejvíc z pomerančů, ovesné kaše a müsli, které si namáčím do horkého mléka. Jím samozřejmě i jiné věci (jako například dva karbanátky, půl krajíce chleba a lžíci hořčice dneska k obědu). Ale hlavní potraviny jsou ty výše uvedené. Většinu podzimu jsem se stravovala převážně jogurty a jablky. A měla jsem období (kupodivu nikoli kolem vánoc), kdy si můj organismus říkal o banány, paštiky a čokoládu. A během všech těchhle období moje váha klesala. Čímž se dostávám k druhému bojovému heslu:

1. STAČÍ MÍŇ!

Víte, co mají společného naprosto všechny diety a redukční jídelníčky po celém světě? Co se NIKDY nemění, ať už se máte podle doporučení krmit celý den šunkou, nebo do sebe v šesti porcích vpravit přiměřenou část bílkovin, sacharidů a tuků dle své krevní skupiny? Odpověď je: množství. Žádný objev. Ale chápete, jaká základní pravda se za tímhle uvědoměním schovává? Jediná důležitá věc je, abyste nejedli víc, než vaše tělo spotřebuje. Důležité je, že nemusíte počítat kalorie (i když můžete, jestli vám to dělá dobře), nemusíte si ani vědomě hlídat zastoupení základních živin. Váš organismus se o to postará. Vaše jediná práce je naučit se naslouchat svému tělu.

Ono to jde jedno s druhým. Když se naučíte správně rozklíčovat, na co přesně má vaše tělo v každou konkrétní chvíli chuť, a pěkně mu posloužíte, začnou vám najednou stačit mnohem menší porce. Pokud svůj organismus násilím krmíte kuřetem ve chvíli, kdy by si spíš dal grapefruit (případně naopak), nic tím nevyřešíte. To první si tělo uloží na horší časy, protože to momentálně k ničemu nepotřebuje, a na to druhé stejně chuť mít nepřestanete. Organismus bude dál trvat na tom, abyste doplnili nějaký ten vitamín C.

Takže pokud to se zeštíhlením myslíte vážně, diety vám nepomůžou. Rozhodně ne na dlouho. Za to vám hodně pomůže, když se naučíte rozpoznávat, na co máte doopravdy chuť.

Až to začnete zkoušet, čeká vás pár překvapení – budete mít chutě na úplně nové věci. A taky se může stát, že si vaše tělíčko bude i nadále žádat lahůdky, které by vám nejspíš každý soudný dietolog rozmlouval.

Řiďte se tím, co vám říká váš organismus, buďte na sebe hodní a ještě si taky přečtěte tenhle příspěvek, protože jsou v něm sepsané mé vůbec nejdůležitější poznatky.

A jestli se pustíte do zeštíhlování, držím vám palečky