Blog o psaní

Baf! ...Jsem zpátky.

O dva měsíce později…

Ne, že bych se celou tu dobu vyloženě flákala. Překladů bylo hodně, učila jsem se písničky Pětníku, abych mohla za pár týdnů dočasně převzít štafetu od Manči, vzala jsem roli v jednom divadelním představení (premiéra by měla být v dubnu) a taky se rozběhla příprava na přijímačky na vysokou. Člověk by nevěřil, jak těžký je najít na českým vzdělávacím trhu instituci, která by nabízela vysokoškolský studium jazyka a literatury pro zaměstnaný (tedy v kombinovaný formě). Naštěstí jsem jednu takovou sympatickou a progresivní univerzitu našla.

Jo, a taky jsem byla skoro měsíc marod. Nejspíš mě vyčerpalo intenzivní podzimní hubnutí. Shodila jsem vsazených deset kilo, takže výhru mám v kapse, ale jakmile udeřila poslední vteřina sázkovýho období, s velkou chutí jsem se vrátila ke svýmu nenásilnýmu systému dvou až tří kil za měsíc. Nemám potřebu pospíchat. Už teď vážim tak málo, že se mi o tom za posledních patnáct let ani nesnilo. A i když nějaký h(ř)motný rezervy pořád ještě zbyly, nijak extrémně mě neomezujou. Takže… Jen klídek! (Koho poslední ten poslední výkřik zmátnul, nechť si přečte Poslední kontinent od Terryho Pratchetta.)

Tolik k výmluvám.

Od dnešního dne se přestanu chovat ke svýmu blogu jako zlá macecha a stanu se dobrou kámoškou. Asi. Myslim.

Uvidim…